Vytříděné sklo se zpracovává většinou při výrobě stejných výrobků. Pokud je sklo vytříděno i podle barev, tak se využívá převážně k výrobě stejně zabarveného skla. Velkou výhodou recyklace skla je to, že se proces může stále opakovat a šetří se tím velké množství energie.

Recyklačních závodů (továren) na sklo je několik druhů. Tím nejběžnějším je sklárna. Sklárna je továrna, která vyrábí sklo a skleněné výrobky. Sklo se může vyrábět jednak z přírodních materiálů, zejména písku, který se s pomocí dalších přísad a dodáním velkého množství energie taví při teplotách přes 1400°C, nebo se může vyrábět s přidáním určitého množství skleněných střepů. Při využití střepů klesá teplota tavení na zhruba 800°C a šetří se tak velké množství energie.

Skleněné střepy se nejčastěji používají pro výrobu skleněných obalů, láhví na nápoje, sklenic na potraviny a podobně. Podíl skleněných střepů na celkové hmotnosti nového výrobku není zpravidla vyšší než 65%. Pro recyklaci skla je zásadní, aby sklárna vyráběla chemicky shodné, nebo velmi podobné sklo. Proto se běžně recyklují jen velmi rozšířené druhy skla. V ČR proto sklo recyklují jen tři sklárny, v Novém Sedle, Dubí a Kyjově.

Mimo lahví a skleniček se ze skla také vyrábějí tepelné izolace, známé jako „skelná vata“. V tomto případě se skleněné střepy taví a pod tlakem se vytlačují do trysek, které ze skla dělají tenká vlákna. Ta se potom dále upravují a výsledkem jsou tepelně izolační desky, rouna a podobně. Jinou alternativou je výroba pěnového skla, kdy se skleněné střepy taví společně s uhlíkem a vzniká sklo, které v sobě má velké množství pórů a na pohled připomíná houbu na mytí. Pěnové sklo má také velmi dobré termoizolační vlastnosti, které se využívají v základech moderních domů. Výroba tepelných izolací s využitím skla probíhá v ČR asi ve čtyřech továrnách. Upravené sklo může být také součástí speciálních betonů a asfaltů nebo brusných materiálů.